Vratislav Drlík
pedagog, přírodovědec, spoluzakladatel a čestný ředitel Jihomoravského muzea ve Znojmě
Pan Vratislav Drlík se narodil 17. září 1886 ve venkovské rodině v Hrabové na Zábřežsku. Již od malička byl velmi nadaný a miloval přírodu. Jeho rodiče mu však mohli dopřát jen studium na střední škole, a tak po maturitě na gymnáziu a doplňovací maturitě na učitelském ústavu v Brně nastoupil dráhu učitelskou.
Hned po vypuknutí první světové války však odešel na frontu. Z ruského zajetí se potom jako jeden z prvních přihlásil do čs. legií. Protože dobře ovládal ruštinu i další jazyky, stal se velitelem kanceláří různých dělostřeleckých útvarů a s 1. dělostřeleckým plukem cestoval přes Sibiř do Vladivostoku.
Po strastiplné cestě kolem světa (z Vladivostoku přes USA) se domů vrátil až v dubnu 1920. Několik měsíců pak učil v rodné Hrabové, ale už od září 1920 byl pověřen řízením nově založené menšinové jednotřídky ve Vikýřovicích u Šumperka a v srpnu 1921 byl povolán k řízení šumperského českého národního školství.
Velmi významná však bylo jeho veřejně osvětové působení a především činnost publicistická. Do denního tisku časopisu (regionálního - kraj), který sám řídil, napsal desítky a stovky aktuálních článků a zpráv, obsáhlejší stati, většinou materiálově cenné a dodnes užitečné demografické a sociologické sondy do ekonomické a národnostní problematiky severní Moravy, publikoval v olomouckém orgánu Národní jednoty Stráž Moravy.
V roce 1933 však ze Šumperka odchází a ještě v září téhož roku přijal ředitelské místo na obecné škole ve Znojmě – Louce. I ve Znojmě je Vratislav Drlík záhy v popředí na poli kulturní, politické i osvětové činnosti.
Při mobilizaci v září 1938 nastoupil dobrovolně vojenskou službu v Košicích. Po mnichovském diktátu evakuoval se svou rodinou ze Znojma do Vrahovic u Prostějova a teprve v prosinci 1938 dostal místo ředitele školy v Brně. Významně se podílel na odbojové činnosti, ale po vyzrazení byl zatčen a s dalšími členy skupiny odvezen 23. února 1943 gestapem a převezen do Kounicových kolejí. Následovaly kruté výslechy a odsouzení ke čtyřem letů koncentračního tábora, kde dvakrát ušel jen díky neuvěřitelným náhodám a okolnostem trestu smrti.
Již 15. května 1945 se po nesmírných útrapách oslabený podvýživou i nemocí vrátil do Znojma. O svých „zážitcích“ z koncentračního tábora dokonce odmítl vyprávět i doma své rodině. Znovu se ale pouští do práce s elánem sobě vlastním.
V únoru 1947 však odchází do důchodu. I když byl zdravotně poznamenán vězeními a válkou, z veřejného života neodešel. S maximální houževnatostí soustředil svůj zájem zejména na obnovu zpustošeného znojemského muzea. Ve spolupráci s A. Vrbkou a kolektivem muzejní rady soustředil rozebrané muzejní sbírky. Po jejich reinstalaci bylo pod Drlíkovým vedením „Jihomoravské muzeum královského města Znojma“ předáno opět veřejnosti a jeho kulturní činnost obnovena v takovém rozsahu a hloubce, že se záhy stalo nosným článkem kulturního dění celého regionu. Právem se mu dostalo za jeho záslužnou a obětavou práci mnoha poct a veřejných uznání, od čestného uznání ministerstva kultury ČSR a vyhlášení muzea za „vzorně průkopnickou instituci“, až po jeho jmenování doživotním čestným ředitelem ústavu (13.6. 1947).
Pro obnovenou edici knižních tisků znojemského muzea připravil Vratislav Drlík 5 svazků výročních zpráv o muzejní činnosti za rok 1947 až 1950 a napsal i monumentální práci o historii „70 let musea královského města Znojma“, velmi příznivě přijatou veřejností i muzejními kruhy.
Oproštěn školských povinností se začal věnovat také své stálé lásce, přírodě. Protože znal velmi dobře přírodní poměry Znojemska, všechno své úsilí začal věnovat především jeho flóře. Po léta sbíral, třídil a zpracovával svůj herbář (cca 1400 položek), který nazval „Květena Znojemska“ a jehož obsah se posléze rozhodl připravit pod stejným titulem ke knižnímu vydání. 300 stran tohoto rukopisu koncipovaných s přihlédnutím k ekologickým podmínkám celé sledované oblasti, bylo dokladem jeho velkých odborných znalostí. Výsledky vědecké práce popularizoval nejen názornými výstavami z oboru botaniky, geologie a mineralogie, ale i tématickými přednáškami.
Nadměrné zatížení a jeho charakteristická pracovní posedlost, okupační martyrium a nejedou i lidské nepochopení, osočování a zášť ho nakonec doslova uštvaly. Prvního března roku 1955 zdolal těžký infarkt všechna jeho další předsevzetí a plány a pan Vratislav Drlík náhle umírá.
Jak na Šumpersku ve 20. letech a na počátku 30. let, tak i na Znojemsku ve 30. letech minulého století a po válce si Vratislav Drlík plným právem získal velkou a trvalou autoritu jako pokrokový učitel, obětavý vlastenec, velmi schopný organizátor veřejného a kulturního života a později i jako skvělý vědecký a muzejní pracovník.
Jeho bohatý a často až dramatický život byl životem skromného a velmi ušlechtilého člověka s upřímným vztahem k druhým lidem a ke svému okolí. Mimořádná celoživotní práce pana Vratislava Drlíka je ukázkovým příkladem vzácné osobní obětavosti, nezměrné píle, nadšení a umu.
Vratislav Drlík
a Květena Znojemska
a Květena Znojemska
S nevšedním úsilím, vybaven odbornými a terénními znalostmi se Vratislav Drlík pustil na počátku padesátých let (1950 až 1954) do sepsání svého životního odborného díla – znojemské květeny. Sesbíral a nashromáždil téměř patnáct set herbářových položek, které tvořily dokladový botanický materiál k textové části jeho odbornému rukopisu. Zcela originálním a zásadním způsobem zde byla popsána a odborně zpracována řada důležitých, ale i neznámých botanických lokalit tehdejšího znojemského regionu a determinovány mimořádně vzácné i chráněné rostlinné druhy. Přes vleklé a stále se stupňující zdravotní potíže se nakonec autorovi podařilo velmi obsáhlé dílo zdárně dokončit. Dožít se jeho vydání se mu už bohužel nepodařilo. Ani po jeho smrti se však vydání obsáhlé knihy i přes úspěšnou subskripci shodou okolností neuskutečnilo. Obdobný osud naneštěstí postihl i autorem připravovanou a veřejně ohlášenou brožurku o „Našich léčebných a jedovatých bylinách“ znojemského okresu.
Originál rukopisu tak zůstal po celou dobu uchován v rodinném archivu. Teprve nedávno byl díky rodinným příslušníkům pana Vratislava Drlíka deponován do jihomoravského muzea ve Znojmě a tímto způsobem iniciováno a umožněno jeho současné vydání. Spolu s herbářovými položkami, které autor po dobu výzkumu nashromáždil, tak vytváří celé toto dílo velmi cenný a odborně významný celek.
Původní Drlíkův text v nové podobě představuje kapitola „Květena Znojemska“ – původ a charakteristika a větší část kapitoly „Systematický přehled nálezů“, ostatní oddíly práce byly doplněny současnými spoluautory – Doc. Vítem Grulichem z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Masarykovy university v Brně a RNDr. Antonínem Reiterem z Jihomoravského muzea ve Znojmě. Celý tento zrevidovaný soubor byl tak ztvárněn do tiskové podoby a uveden do života vydáním v odborných listech THAYENSIA.
Zároveň s tímto skvělým počinem je připravována speciální vernisáž k 50. výročí úmrtí pana Vratislava Drlíka v malé výstavní síni Jihomoravského muzea ve Znojmě. Tato významná akce bude zahájena dne 9. června 2005 v 16 hodin za účasti vedení JMM ve Znojmě a zástupců odborných sekcí, mnoha čestných hostů, členů rodiny pana Drlíka a v neposlední řadě i tisku a médií.
Vratislav Drlík
pedagog, přírodovědec, spoluzakladatel a čestný ředitel Jihomoravského muzea ve Znojmě
Kdo to byl Vratislav Drlík?
Vratislav Drlík byl jedním z význačných lokálních přírodovědců na Znojemsku a patří k těm osobnostem, jejichž příspěvek k poznání zdejší přírody nebyl dosud náležitě zhodnocen a doceněn.
1. březnem letošního roku totiž vzpomínáme 50. výročí úmrtí tohoto skvělého vědeckého i muzejního pracovníka a spoluzakladatele Jihomoravského muzea ve Znojmě. Jeho vědecké bádání a odborná činnost byly spjaty především s botanickým zpracováním znojemské květeny na počátku 50. let minulého století. Vše, co tomu předcházelo, byl však jeho velmi tvůrčí, ale i komplikovaný a někdy až dramatický život.
Vratislav Drlík se narodil 17. září 1886 ve venkovské rodině v Hrabové na Zábřežsku. Po maturitě na gymnáziu a doplňovací maturitě na učitelském ústavu v Brně nastoupil dráhu učitelskou a učil na různých místech, především na severní Moravě.
Do jeho života významně vstoupila první světová válka. Hned po vypuknutí války odešel na frontu. Z ruského zajetí se potom jako jeden z prvních přihlásil do čs. legií. Protože dobře ovládal ruštinu i další jazyky, stal se velitelem kanceláří různých dělostřeleckých útvarů a s 1. dělostřeleckým plukem cestoval přes Sibiř do Vladivostoku. Po strastiplné cestě kolem světa (z Vladivostoku přes USA) se domů vrátil až v dubnu 1920. Poté pokračoval v učitelské kariéře na Šumpersku, kde se taktéž začal výrazně věnovat veřejné, sociálně a národně orientované politické práci a publikační činnosti. Právě jeho politická angažovanost v Šumperku však vedla časem ke sporům s představiteli školské administrativy a s jeho politickými odpůrci. Proto v roce 1933 odchází do Znojma, kde přijal ředitelské místo na obecné škole ve Znojmě – Louce. I ve Znojmě je Vratislav Drlík záhy v popředí na poli kulturní, politické i osvětové činnosti.
Také v průběhu druhé světové války byl jeho osud až mimořádně dramatický – v roce 1938 se musel evakuovat ze Znojma a v roce 1943 byl za odbojovou činnost zatčen a uvězněn, do konce světové války pak pracoval v koncentračních táborech a při opevňování německých měst. 15. května 1945 se po nesmírných útrapách oslabený podvýživou i nemocí vrátil do Znojma.
V únoru 1947 však odchází do důchodu. I když byl zdravotně poznamenán vězeními a válkou, z veřejného života neodešel. S maximální houževnatostí soustředil svůj zájem zejména na obnovu zpustošeného znojemského muzea. Ve spolupráci s A. Vrbkou a kolektivem muzejní rady soustředil rozebrané muzejní sbírky. Po jejich reinstalaci bylo pod Drlíkovým vedením „Jihomoravské muzeum královského města Znojma“ předáno opět veřejnosti a jeho kulturní činnost obnovena v takovém rozsahu a hloubce, že se záhy stalo nosným článkem kulturního dění celého regionu. Právem se mu dostalo za jeho záslužnou a obětavou práci mnoha poct a veřejných uznání, od čestného uznání ministerstva kultury ČSR a vyhlášení muzea za „vzorně průkopnickou instituci“, až po jeho jmenování doživotním čestným ředitelem ústavu prezidentem republiky Dr. Edvardem Benešem (13. 6. 1947).
Pro obnovenou edici knižních tisků znojemského muzea připravil Vratislav Drlík 5 svazků výročních zpráv o muzejní činnosti za rok 1947 až 1950 a napsal i monumentální práci o historii „70 let musea královského města Znojma“, velmi příznivě přijatou veřejností i muzejními kruhy.
Protože znal velmi dobře přírodní poměry Znojemska, všechno své úsilí začal věnovat především jeho flóře. Jeho terénní botanické bádání v 50. letech bylo velmi intenzivní a z herbářových položek, které nasbíral i rukopisných záznamů, je patrná důsledná systematičnost, která by se dala očekávat spíše u rutinního přírodovědce a zkušeného autora, než u člověka, jenž se pro obor nadchnul ve zralém věku a nikdy dříve patrně žádný přírodovědný text nepublikoval. Výsledkem tohoto tvůrčího období, které vlastně nastalo až na samém sklonku jeho života, je i z dnešního pohledu impozantní objem nálezových dat zaznamenaných v rukopisu nazvaném „Květena Znojemska“ a také rozsáhlý herbář s téměř 1500 položkami vyšších rostlin a dalších 30 položek lišejníků, který dokládá velkou většinu rostlinných druhů, jež na území Znojemska tehdy pozoroval. Kromě Květeny Znojemska připravil ve stejné době i rukopis popularizační brožurky „Naše léčivé a jedovaté byliny“ a, jak dokládají zachované plakáty, vedl o botanice i popularizační přednášky.
Do značné míry vyplňuje jeho dílo obrovskou časovou mezeru mezi díly botaniků Adolfa Obornyho, vydanými v letech 1879 – 1886, případně Wolfganga Himmelnaura a Emila Stummeho (vydáno 1923) a koncem 20. století, kdy se opět začalo systematičtěji rozvíjet přírodovědné poznání Znojemska. Přes vleklé a stále se stupňující zdravotní potíže se nakonec autorovi podařilo velmi obsáhlé dílo zdárně dokončit. Dožít se jeho vydání se mu už bohužel nepodařilo. Prvního března roku 1955 ho zdolal těžký infarkt a Vratislav Drlík náhle umírá. Ani po jeho smrti se však vydání obsáhlé knihy i přes úspěšnou subskripci shodou okolností neuskutečnilo.
Originál rukopisu tak zůstal po celou dobu uchován v rodinném archivu. Teprve nyní bylo deponováním do Jihomoravského muzea ve Znojmě (díky rodinným příslušníkům autora) iniciováno a umožněno jeho současné vydání. Spolu s herbářovými položkami (uloženy již dříve ve sbírkách JMM ve Znojmě), které autor po dobu výzkumu nashromáždil, tak vytváří celé toto dílo velmi cenný a odborně významný muzejní celek.
Původní Drlíkův text v nové podobě představuje kapitola „Květena Znojemska“ – původ a charakteristika a větší část kapitoly „Systematický přehled nálezů“, ostatní oddíly práce byly doplněny současnými spoluautory - doc. RNDr. Vítem Grulichem z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Masarykovy university v Brně a RNDr. Antonínem Reiterem - zoologem Jihomoravského muzea ve Znojmě. Celý tento zrevidovaný soubor byl tak ztvárněn do tiskové podoby a uveden do života v odborných listech THAYENSIA, kde bude u příležitosti 50. výročí autorova úmrtí vydán.
Zároveň s tímto skvělým počinem je připravována vernisáž, která bude věnována právě této významné osobnosti a instalována v Jihomoravském muzeu ve Znojmě. Výstava proběhne 9. června 2005 v malém sále v přízemí minoritského kláštera (Přemyslovců 6) ve Znojmě za účasti vedení JMM ve Znojmě a zástupců odborných sekcí, mnoha čestných hostů, členů rodiny pana Drlíka a v neposlední řadě i tisku a médií. Vernisáž potrvá do konce srpna 2005.
Autor textu: MVDr. Julius Klejdus (vnuk pana Vratislava Drlíka)
Květena Znojemska
nejcennější přírodovědné dílo Vratislava Drlíka
V minulém čísle Podyjského listí (1/2005, str. X–X) jste měli možnost seznámit se se stručným životopisem znojemského učitele, osvětového pracovníka a botanika Vratislava Drlíka. Jak jsem v tomto příspěvku zmínil, Drlíkovým nejvýznamnějším přírodovědným dílem byl rukopis Květeny Znojemska. K tomuto dílu bych se teď rád vrátil a blíže o něm informoval.
Rukopis Květeny Znojemska nebyl ve své době vydán, ač se ho autor vydat snažil, údajně pro „nedostatečný příděl papíru“. Toto z dnešního pohledu kuriózní vysvětlení je obsaženo v dopise zaslaném Krajským nakladatelstvím v Brně dne 8. 2. 1957 paní Františce Drlíkové (vdově po Vratislavu Drlíkovi) a zřejmě svědčí o tom, že Drlíkovo postavení v tehdejších všeovládajících mocensko-politických strukturách nebylo tak dobré, jak by se mohlo zdát z jeho životopisu. Strojopisné kopie díla připravené k vydání byly v průběhu let bohužel ztraceny. Zachována tedy zůstala, pokud víme, pouze jedna ze starších rukopisných verzí, která byla zřejmě vytvořena na přelomu let 1953 a 1954. Konkrétně se jedná o 9 strojopisných stran úvodního textu a 297 stran rukopisu psaného tužkou a doplněného barevnými vpisky. Ani tento rukopis není bohužel úplný, k dispozici jsou číslované stránky 3–299, první dvě strany se najít nepodařilo. Také na několika místech uvnitř rukopisu jsou nedokončené pasáže, které byly patrně doplněny až v pozdějších (ztracených) verzích díla. Přes tento nepovzbudivý stav jsem po pročtení rukopisu nabyl dojem, že obsahuje velmi cenné údaje a je jedinečným dokumentem o flóře našeho regionu. Do jisté míry totiž vyplňuje obrovskou časovou mezeru mezi díly Adolfa Obornyho, vydanými v letech 1879 a 1883–1886, případně Wolfganga Himmelbaura a Emila Stummeho (vydáno 1923) a koncem 20. století, kdy se opět začalo systematičtěji rozvíjet přírodovědné poznání Znojemska. Navíc období, v němž Drlík sbíral materiál a sepisoval svoje dílo, těsně předcházelo rozsáhlým změnám hospodaření v krajině, které nastaly v souvislosti s tzv. „kolektivizací zemědělství“ a „rozvojem socialistické velkovýroby“. Díky tomu Květena skutečně zachycuje, jak se při podrobnějším studiu ukázalo, výskyt řady vzácných druhů plevelů, slaništních rostlin, rostlin extenzivních mokřadních luk, rostlin vázaných na pastviny a další sporadicky využívané nelesní biotopy. Některé z dokumentovaných druhů jsou dnes oproti Drlíkově době velmi vzácné, jiné zcela vymizely na Znojemsku (více než 20 druhů) a několik druhů dokonce patří k vyhynulým či nezvěstným taxonům v rámci celé České republiky. Veden těmito úvahami jsem se rozhodl pokusit se rukopis vydat v současnosti. Po více než roce práce se to v nejbližší době snad podaří a Drlíkova Květena Znojemska bude 50 let po svém vzniku publikována.
Krátce bych se ještě chtěl zastavit u ochranářského významu Drlíkova díla. Cenné jsou už samotné informace o někdejším výskytu druhů, které dnes považujeme za vzácné, chráněné nebo dokonce vymizelé. Ukazují nám potenciál, který různé části přírodního prostředí Znojemska měly či mají a dnes je překryt nebo i nevratně změněn lidskými zásahy, změnami forem hospodaření nebo i samovolným vývojem biotopů v důsledku globálních či jiných blíže nezjištěných příčin. V některých případech byly ovšem před půlstoletím zachyceny významné druhy i na místech, kde dosud rostou, jen je zde později už nikdo nehledal. V průběhu roku 2004 se mi i při velmi nesystematickém průzkumu Drlíkových lokalit podařilo několik takových případů potvrdit. Sám Drlík si byl vědom jedinečnosti mnohých svých nálezů a vzácnosti některých rostlinných společenstev, jak můžeme vyčíst z následujícího citátu z úvodu k jeho květeně: „Lidovědemokratické zřízení zavádí také řádnou ochranu přírodních památek, tedy i botanických, jednak ochranou vzácných botanických jedinců, jednak ochranou botanicky cenných nalezišť. Na Znojemsku jedná se na př. o ochranu vzácného střevičníku nebo kosatce nízkého, jakož i zřízení státních přírodních reservací na záchranu míst s vynikající květenou a na záchranu některých slanisek“. Bohužel zůstalo pouze u proklamace. Ironií osudu je skutečnost, že lidově demokratické či socialistické zřízení, jemuž sám Drlík velice věřil a jež mu bylo evidentně politicky blízké již od mládí, nejen nesplnilo jeho očekávání stran ochrany významných částí přírody, ale zabránilo i jemu samotnému byť jen navštívit lokality ležící při státní hranici s Rakouskem, které bezesporu znal z děl svých předchůdců a jež byly a jsou botanicky nejcennějšími částmi Znojemska. Vyplývá to jak z absence Drlíkových vlastních pozorování z kaňonu Dyje ve střední a západní části dnešního NP Podyjí i z oblasti Jaroslavicka či Hevlínska, tak z poznámek typu „…Jaroslavické slanisko, které prý podle Švestky je velmi bohaté na vzácné slanisté rostliny, jsem nemohl prozkoumat, poněvadž leží v hraničním pásmu“, které nacházíme přímo v jeho rukopisných materiálech.
Pokud vás články týkající se Vratislava Drlíka a jeho díla zaujaly, rádi byste zjistili další podrobnosti a seznámili se s autentickými dokumenty, chtěl bych vás pozvat na výstavu, která bude instalována v Jihomoravském muzeu ve Znojmě a bude věnována právě této významné osobnosti znojemské kultury a přírodovědy. Vernisáž proběhne 9. června 2005 v malém sále v přízemí minoritského kláštera (Přemyslovců 6) a výstava potrvá do konce srpna. Mimo to bude také u příležitosti 50. výročí autorova úmrtí vydána jeho Květena Znojemska. Doplněna je o revidované herbářové položky, současné názvosloví, komentáře k význačným druhům a nálezům i o krátké zhodnocení díla z dnešního pohledu. Spolu s podrobnějším životopisem Vratislava Drlíka bude tvořit supplementum sborníku Thayensia a bude ji možno získat na Správě Národního parku Podyjí a v Jihomoravském muzeu ve Znojmě.
Obrázky:
Originální stránka z Drlíkova rukopisu Květena Znojemska.
Herbářová položka dokládající někdejší výskyt hořce hořepníku u Lančova. Tento druh po likvidaci či degradaci většiny mokřadních luk ze Znojemska zcela vymizel.
Proskurník lékařský (Althaea officinalis) je druhem vlhkých zasolených luk. Na Znojemsku není běžný, ale dodnes přežívá na obou lokalitách evidovaných Drlíkem v jeho Květeně (Vrbovecký rybník, červenec 2004).
Kosatec nízký (Iris pumila) – stepní druh, který byl už v polovině minulého století považován za vzácný a hodný ochrany. Dodnes roste na řadě lokalit v panonské části Znojemska.
Prakticky všechna slaniska na Znojemsku byla od doby Vratislava Drlíka významně změněna, z botanického úhlu pohledu můžeme říci zcela zničena. Na tomto místě se tehdy rozkládalo botanicky velmi bohaté slanisko u Stošíkovic. Zatímco dnes se zde vyskytuje (mimo pěstované rostliny) jen několik plevelů snášejících zasolení půdy, před 50 lety tu rostly nejméně čtyři citlivé, výlučně slaništní druhy (dnes vyhynulé na celém Znojemsku) a mnoho dalších vzácných mokřadních rostlin.
Drlíkova mapka slanisek na Znojemsku.
Vratislav Drlík
významný znojemský učitel, kulturní pracovníka a botanik
Vratislav Drlík byl jedním z význačných lokálních přírodovědců na Znojemsku a patří k těm osobnostem, jejichž příspěvek k poznání zdejší přírody nebyl dosud náležitě zhodnocen a oceněn. V letošním roce uplynulo 50 let od jeho úmrtí a tak považuji za vhodné pokusit se tímto článkem přispět k projektu mapování historie přírodovědeckého výzkumu a ochranářských snah na Znojemsku, který před několika lety inicioval Vladimír Hanák (Podyjské listí 4/2001, str. 1–2). Měl jsem totiž v poslední době mimořádnou příležitost seznámit se podrobně s Drlíkovým botanickým dílem. Nejsem sice pamětníkem Drlíkovy doby, ale díky laskavosti a ochotě svých kolegů a přátel jsem se mohl nejen podílet na přípravě publikace Drlíkova nejvýznamnějšího přírodovědeckého rukopisu, ale měl jsem i možnost nahlédnout do jeho bohatého a dramatického života a také udělat si představu o hodnotě jeho bádání pro současnou dobu. Zmíněnými kolegy a přáteli jsou MVDr. Julius Klejdus, vnuk Vratislava Drlíka, který v rodinném archivu uchoval rukopis Květeny Znojemska a také řadu cenných životopisných údajů a dokumentů o jeho autorovi, a doc. RNDr. Vít Grulich, Csc., díky jehož znalostem a nadšení pro věc se podařilo Drlíkův rukopis převést do formy přijatelné pro dnešní dobu, a navíc i významně obohatit a odborně zhodnotit. Oběma těmto pánům děkuji za trpělivost a ochotu, s nimiž přistoupili k výzvě prezentovat Drlíkovo téměř zapomenuté dílo, a také za myšlenky a materiály, jež byly využity i při přípravě tohoto článku. Ale teď už po pořádku.
Vratislav Drlík se narodil 17. září 1886 v Hrabové na Zábřežsku. Po maturitě na gymnáziu a doplňovací maturitě na učitelském ústavu v Brně se stal kantorem a učil na různých místech, především na severní Moravě. Do jeho života významně vstoupila první světová válka, v níž se dostal do ruského zajetí a následně do československých legií. Domů se vrátil až v dubnu 1920 přes Vladivostok a USA. Poté pokračoval v učitelské kariéře na Zábřežsku a Šumpersku, mimo to se ovšem začal výrazně věnovat veřejné, sociálně a národně orientované politické práci a publikační činnosti. Právě jeho politická angažovanost v Šumperku však vedla časem ke sporům s představiteli školské administrativy a s politickými odpůrci. Proto v roce 1933 odchází do Znojma.
Zde přijal Vratislav Drlík místo ředitele obecné školy v Louce a dále se věnoval také politické a osvětové činnosti. Nejaktivněji se uplatňoval v Dělnické akademii jako její předseda a ve znojemské odbočce Svazu přátel SSSR, kterou v roce 1935 sám založil. Také v průběhu druhé světové války byl jeho osud mimořádně dramatický – v roce 1938 se musel evakuovat ze Znojma a v roce 1943 byl za odbojovou činnost zatčen a uvězněn, do konce války pak pracoval v koncentračních táborech a při opevňování Německých měst. Ihned po válce se vrátil do Znojma, kde se podílel na oživení českého života, na dosídlování regionu a pracoval také jako zemědělský referent místního národního výboru. V roce 1947 odešel do důchodu, ale nadále pokračoval ve veřejné práci a svůj zájem soustředil zejména na obnovu znojemského muzea. Ve spolupráci s Antonem Vrbkou a kolektivem muzejní rady shromáždil rozebrané muzejní sbírky. Po jejich reinstalaci bylo pod Drlíkovým vedením Jihomoravské muzeum královského města Znojma předáno opět veřejnosti. Činnost muzea byla v této době vnímána velmi pozitivně a mimo dalších poct byl Vratislav Drlík 13. 6. 1947 jmenován doživotním čestným ředitelem ústavu. Pro obnovenou edici knižních tisků znojemského muzea připravil pět svazků výročních zpráv o muzejní činnosti za rok 1947 až 1950 a zpracoval i cenný historický přehled „70 let musea královského města Znojma“.
Teprve v této době začíná do popředí Drlíkovy pozornosti pronikat zájem o přírodu a především květenu okolí Znojma. Je až s podivem, jak dokázal během čtyř let (1950–1954) detailně prozkoumat značnou část území okresu a zdokumentovat většinu druhů rostlin, které se zde vyskytují. Přitom z písemností zachovaných v pozůstalosti jasně vyplývá, že v předchozím období se o přírodu sice zajímal, ale bez významnější snahy zaznamenávat si svá pozorování – uvádí např. jen jedinou zmínku o konkrétním vlastním pozorování druhu, jedná se o vzácný plevel kravinec španělský velkokvětý: „Našel jsem jej asi r. 1936 na polích mezi Sedlešovicemi a silnicí k Havraníkům“. Jeho terénní bádání v 50. letech muselo být naopak velmi intensivní a z herbářových položek i rukopisných záznamů je patrná důsledná systematičnost, kterou by bylo lze očekávat spíše u rutinního přírodovědce a zkušeného autora, než u člověka, jenž se pro obor nadchnul ve zralém věku a nikdy dříve patrně žádný přírodovědný text nepublikoval. Výsledkem tohoto tvůrčího období, které vlastně nastalo na samém sklonku Drlíkova života (zemřel následkem infarktu 1. března 1955), je i z dnešního pohledu impozantní objem nálezových dat zaznamenaných v rukopisu nazvaném Květena Znojemska a také rozsáhlý herbář (téměř 1500 položek vyšších rostlin a dalších 30 položek lišejníků), který dokládá velkou většinu rostlinných druhů, jež v území pozoroval. Kromě Květeny připravil Drlík ve stejné době i rukopis popularizační brožurky Naše léčivé a jedovaté byliny a, jak dokládají zachované plakáty, vedl o botanice i popularizační přednášky. Dále v jeho pozůstalosti nacházíme např. i ojedinělé datované floristické zápisy ze zajímavých lokalit a krátké texty k různým tématům (morfologie a fyziologie rostlin, geologie Znojemska, zdravotní péče v ČSR), které jsou zřejmě přípravami na přednášky či jiné odborné výklady. Zachoval se zde i neúplný fragment jakési floristicko – ekologické analýzy jednotlivých biotopů (např. Panonské lesy a okraje lesů, Slaniska, Společenstva kulturní panonské půdy, Květena mýtin, Lesní louky atd.). Tyto texty snad mohly být též podkladem pro připravovanou publikaci či expozici, nejsou ovšem stránkovány a vzhledem k evidentní nekompletnosti je dnes asi nelze dále využít. Originály všech výše zmíněných materiálů byly po prostudování uloženy na pracovišti botaniky Jihomoravského muzea ve Znojmě jako součást dokumentace k Drlíkovu herbáři.
Obrázky:
Portrét Vratislava Drlíka s podpisem.
Učitel Vratislav Drlík a jeho žáci.
(alternativně by šlo využít i foto ve třídě, popiska např. „Vratislav Drlík ve své třídě, obecná škola Znojmo – Louka, 30. léta 20. století“, ale tahle fotka bude i v Thayensii, což ta předchozí ne)
Vratislav Drlík provází prezidenta Dr. Edvarda Beneše při návštěvě znojemské rotundy 13. 6. 1947. (tahle fotka bude taky bohužel i v Thayensii, jinou reprodukovatelnou fotku se vztahem k muzejní činnosti ovšem nemáme k dispozici)
Žádné komentáře:
Okomentovat